|
Elite V roce 1984 ukončily dva angličtí programátoři, studenti Cambrigsské univerzity, David Braben a Ian Bell práci na svém díle pro platformu Acorn BBC Mikrocomputer. Byla to Elite, hra která rozpoutala dotehdy nepoznané herní šílenství, byla přenesena na neuvěřitelných 21 platforem, a navždy se stala nesmrtelnou legendou. V dobách osmibitů bychom asi jen těžko našly jinou hru, která by se jí věhlasem a popularitou mohla rovnat. Vždyť s ohledem na celkové počty tehdejší hráčské komunity byla mnohem úspěšnější, než svého času Doom či dnes Counter-Strike - byl prodán celý 1.000.000 exemplářů a když v letech 1985 a 1986 Firebird Software uspořádaly turnaj, nazvaný "Elite Tournament", zůčastnilo se jej tisíce hráčů, kteří se sjely z mnoha států... Avšak ani dnes, po 18 letech, nejsou dny této hry sečteny, její fandové se i nadále sdružují v rozličných fan-klubech a vytvářejí povídky, příběhy i nové hry na základě někdejší legendy. I dnes zůstává Elite měřítkem, podle kterého se hodnotí obdobné hry, hry jejihž žánru vdechla život. A co tedy bylo na Elite tak báječného? Vlastně šlo jen o tři věci: herní svobodu, atmosféru a vektorovou 3D grafiku. Grafika postupem času ztratila ze své výjmečnosti, beznadějně zastarala. Svoboda a atmosféra však zůstávají. V Elite se stáváte pilotem vesmírného plavidla, který nemá žádný předem daný úkol, misi, nebo cíl. Sami si v ní můžete zvolit svou cestu, svůj osud. Sám Braben přiznal, že Elite nebyla vytvářena s konkrétními záměry, ale pouze coby realizace jeho vlastního, fiktivního vesmíru. Tak se tedy v tomto vesmíru můžete stát vesmírným obchodníkem, objevitelem, lovcem odměn, pirátem, nebo pašerákem. A to vše můžete dělat v báječné 3D vektorvé grafice, která nám sice už dnes může být k smíchu - veškeré 3D objekty tvoří geometrické obrazce složené z čar, v lepším případě s vyplněnými povrchy - ale v tehdejší době to byla senzace, která, coby dílo dvou neznámých amatérů šokovala největší i softwarové giganty. Hráč se zde vůbec poprvé mohl volně pohybovat v 3D prostoru, prohlédnout si objekty ze všech stran, libovolně kolem nich manévrovat. 
Elite 2: Frontier Elite se záhy stala inspirací pro bezpočet jiných her. Žádná z nich však nedosáhla obliby někdejší legendy, jejíž nadvládu neukončil ani hromadný přechod na PC, jak se to stalo většině legend osmibitové éry. Elite byla mezi prvními přeprogramována na novou, bleskově se šířící platformu a nová generace hráčů znovu objevovala stařičkou legendu, kterou čekal druhý, byť o trochu menší úspěch. Jak však čas šel, hráči toužili po novém, důstojném nástupci stárnoucí legendy. Ten ale stále nepřicházel. Prozatím se musely spokojit s Elite Plus, která nabízela ztěží víc, než jen drobné, kosmetické změny. V roce 1993, po dlouhých devíti letech, se však konečně dočkaly. Elite 2: Frontier sice po grafické stránce mnohé zklamal, už zkrátka nebyl na vrcholu možností své doby, ale měl to, co od něj pravověrní fandové Elite očekávaly a to co novým, technicky vyspělejším hrám začínalo chybět - svobodu, atmosféru, možnosti a realitu. A to vše prosím na 1 MB diskového prostoru, v době, kdy jiní tvůrci her koketovaly s 20 MB tituly (a v časech kdy byl internet a CD-ROM pro většinu hráčů jen nesplnitelným snem). A tak zas všichni znovu a nadšeně dobývali vesmír, vesmír v němž bylo tolik nového a který se tentokrát tomu skutečnému tak překvapivě podobal... 
Co tedy bylo ve Frontierovi nového? Kromě základní myšlenky a náplně hry snad vše - šlo přistávat na planetách, měsících i orbitálních stanicích. Hra obsahovala neuvěřitelné množství hvězdných systémů, přičemž Sluneční soustava a několik nejbližších bylo vymodelováno velmi věrně. Na stanicích a základnách bylo možné kromě klasického nákupu a prodeje zboží také příjmat nejrůznější zakázky z civilního i vojenského sektoru, od převozu speciálních zásilek, transportu osob, poptávky po nedostatkovém zboží za rekordní ceny, až po nájemné vraždy a speciální vojenské mise. Své vesmírné plavidlo jste tentokrát mohly vyměnit za jiné, zbrusu nové, nebo je přestavět do bezpočtu variant. Na výběr byla úžasná spousta plavidel i vybavení, od zbraní a štítů až po zařízení pro těžbu nerostů na planetách. Vesmír jako obvykle nebyl úplně mírumilovným místem - v dobře střežených systémech bylo poměrně bezpečno, ale pokud jste si zalétly o kousek dál, bylo vám rázem pěkně horko. Piráti jsou tu zkrátka na denním pořádku a svět je navíc rozdělen do různých sfér vlivu mezi Impérium, Federaci a nezávislé planety, které se vzájemně nemají příliš v lásce a kterým můžete při jejich naschválech asistovat plněním nejrůznějších vojenských misí. Frontier si svou promyšleností v ničem nezadal se svým předchůdcem. V každém systému byl jiný stupeň legálnosti různých typů zboží, každý systém měl několik vývozních artiklů a jiné komodity tu byly naopak nedostatkové. O každé hvězdě a planetě bylo možno zjistit spoustu informací, od složení až po teplotu povrchu a atmosféry. Vybavení lodi bylo nutné pečlivě kombinovat, neboť na malých lodích je prostor omezený a velká plavidla jsou zase pomalá a neohrabaná. Hra disponovala solidním autopilotem se kterým dokázal létat i idiot, ovšem složitost manuální pilotáže naopak znatelně narostla, neboť hra počítá i se setrvačností těles a dalšími fyzikálními zákony. Vesmírný prostor je ve Frontieru neuvěřitelně reálný - najdete zde prostě všechno, co by jste našli ve skutečném vesmíru a všechno se to také jako ve skutečnosti hýbe - planety se otáčí kolem své osy a souběžně rotují kolem centrální hvězdy, stejně jako měsíce a orbitální stanice. A nechybí pochopitelně ani asteroidy a planetky. Na jednotlivých planetách naleznete pohoří, údolí a moře, na měsících většinou jen pustou krajinu posetou pouštěmi, skalami a krátery. Jsou tu města a vesmírné přístavy na kterých panuje čilý ruch. Velkou spoustu času můžete zabít jen tím, že se budete volně poflakovat po okolí a kochat se pohledem. Grafika je sice obyčejná, vektorová s texturami, ale i tak se je na co dívat. Let pětinásobnou rychlostí zvuku nízko nad povrchem planety je každopádně zážitkem sám o sobě, aniž by vás při tom honila galaktická policie, vesmírní piráti, nebo hordy neoznačených lodí rozvědky. Ani zvukové efekty sice nejsou zdrovna špatné, (užít si můžete především ladnou hudbu klasiků), ale je jich poskromnu a nijak zvlášť neupoutají. To hlavní co hře dodává zcela jiný rozměr však není její technické zpracování, ale atmosféra, která ve vás po krátké době vzbudí pocit, že jde o skutečný svět. Frontier: First Encounters Dva roky po Frontieru přišel Frontier: First Encounters. Byl to však tak trochu nešťastný počín. Od začátku bylo v programu velké množství chyb, které se povedlo definitivně odstranit až o mnoho let staršími opravnými prográmky. Jako obvykle také se nesnášel OS Windows a to jednak ještě více, něž jeho předchůdce a druhak v době, kdy už se Bill Gates pevně ujal vlády na operačním softwarem. Mnohým tak zůstaly kvality FFE utajeny prostě proto, že jej nedokázaly pod "excelentními" výplody Microsoftu spustit. Problém to byl tak veliký, že jej nemohl ignorovat ani sám distributor (Gametek), jež jej v podstatě sám způsobyl naléháním na předčasné vypuštěné FFE na trh. Důsledkem bylo nakonec stažení hry z prodeje pět měsíců po jejím uvedení na trh. Uspokojivé řešení tohoto problému nabídl až o mnoho let později John Jordan, se svojí notně vylepšenou verzí původního FFE, která je dnes volně ke stažení jako JJFFE. 
John Jordan Frontier: First Encounters FFE se do povědomí hráčské veřejnosti zapsal spíš velkým množstvím chyb a obtížným chodem pod soudobými OS, než svými kvalitami. Když jste jej však rozběhaly a trochu pronikly do jeho tajů, byla to nakonec přecejen dobrá hra a to některým nedalo. Většina z nich bohužel neměla potřebnou vůly ani schopnosti na to, aby s tím cokoliv udělala. Amatérský programátor John Jordan měl naštěstí dost obojího. A tak si pěkně v tichosti stáhl zdrojový kód k FFE a začal na něm pracovat. V rekordně krátké době vytvořil JJFFE - na první pohled jeho identické dvojče, které však bez problémů běhalo pod Windows a nemělo ani hezkou řádku jeho dalších chyb. Postupem času začal John chrlit další verze, s dalšími opravenými chybami a novými možnostmi. V JJFFE tak dnes můžete dělat vpodstatě totéž co kdysi ve starém FFE, ale ještě něco málo navíc a to bez nepatřičných problémů s chodem programu. Kvality JJFFE zdřejmně uznaly i vývojáři a distributoři FFE, protože jej dnes s tichým souhlasem trpí, ačkoliv tu nepochybně budou nějaké ty nesrovnalosti s autorskými právy a podobnými nesmysly... Elite 4: The Next Encounter O čtvrtém, oficiálním, pokračování Elite se toho prozatím zas tak moc neví. Je totiž zatím ještě ve vývoji a David Braben toho o něm zdrovna moc neprozrazuje, snad až na obligátní poznámku, že současné hry posouvají hranice pouze po grafické a zvukové stránce, ale nikoliv po stránce hratelnosti, na níž by se tvůrci Elite 4 chtěly (jako obvykle) zaměřit především. Doufejme, že se bude opakovat stará známá situace z Frontiera - nejdřív ticho po pěšině a pak z ničeho nic náhlé, triumfální objevení. Podle několika obrázků ze hry, které pronikly na veřejnost se však zdá, že nová Elite tentokrát nepřijde zkrátka ani po grafické stránce. Co to udělá s populací hráčů, mezi nimiž už po dlouhý čas převládají zarytí "grafikomaniaci", těžko domyslet. Podle dostupných informací bude také příběh v Elite 4 mnohem silnější, než v předchozích třech dílech a bude se točit především okolo nové, lidem nepřátelské životní formy. Můžeme se tedy bezpochyby jen netrpělivě těšit na první díl Elite pro 21. století...  |