Teorie bojových manévrů

Válku nevedou stroje. Válku nevede terén. Války vedou lidé s lidmi. Musíme proniknout do myšlení lidí. To je to místo, kde se vyhrávají bitvy.

Col. John Boyd USAF 1991 A.D.

Lidský faktor a vesmírný boj: Vesmírný boj na pilota neklade žádné nové ani revoluční nároky - z převážné části vychází z prvků, které bychom mohly najít i v počátcích atmosférické pilotáže. Hlavní odlišnost tu spočívá ve větší důležitost setrvačnosti a zrychlení ve vesmírném prostoru, což nevyhnutelně ovlivňuje podobu konkrétních bojových manévrů. V nich nicméně stále jde o to vyhnout se palbě protivníka, zaměřit ho a vypálit smrtící ránu. Nové stroje, zbraně, ani nový nepřátelé na této fundamentální pravdě nic nemění. Prostředky se mění, způsoby realitace taktéž, ale principy zůstávají stále tytéž. Stejně jako boj atmosferických stíhačů se i vesmírný boj skládá z únikových manévrů, ztečí a střelby. Hlavní úsilý obou stran se tu soustřeďuje okolo snahy zaujmout lepší palebnou pozici, něž je ta, kterou má protivník. Stroje nevyhnutelně ovlivňují použitou taktiku, ale boj sami o sobě nerozhodují. Vždy je sice nutné mít po ruce alespoň nějaké ty minimální prostředky, ale v konečném důsledku je to hlavně způsob jejich použití, který rozhoduje o vítězi. Vlastnosti, kterými musí disponovat zdatný vesmírný válečník se oproti minulosti příliš nezměnily: bojový pilot musí i dnes dokonale ovládat manuální pilotáž, mít výbornou prostorovou orientaci, přesnou a rychlou mušku, dobře rozumět své i protivníkově výzbroji a taktické hodnotě různých postavení. Obecná úroveň pilotního umění se nicméně snížila v důsledku nárůstu výkonnosti a spolehlivosti autonomních řídících systémů. Ty odsunuly manuální pilotáž z prostředku běžné potřeby na vedlejší kolej, záležitost spojenou vyloženě jen s krizovými situacemi - zatímco kdysi musel pilot dokonale ovládat svůj stroj, dnes se stále častěji setkáváme s piloty, jejihž jediné "pilotní umění" spočívá v nacvičeném mačkání tlačítek navigačního počítače a autopilota. Takovíto "piloti" se pochopitelně stávají snadnou kořistí pilotů kteří jsou schopni provádět složité bojové manévry prakticky poslepu. Současný pilot by se tedy především měl vyvarovat závislosti na tomto druhu vybavení, které mu sice dokáže ušetřit a zpříjemnit práci při řešení běžných, rutinních úkonů, ale v boji je zcela bezcenné. Na přežití pilota v boji nemá vlastnictví nějakého sebedokonalejšího "chytrého řídícího systému" žádný vliv. To co se tu počítá je praxi v manuální pilotáži, střelbě z paprskových zbraní a schopnost rychle a správně posoudit aktuální situaci. Složité bojové manévry prováděné manuálním pilotáží byly, jsou a bezesporu i v budoucnosti budou, alfou a omegou vesmírného boje. Zbraň či plavidlo se kterým jeho pilot neumí odpovídajícím způsobem zacházet, není bojovým nástrojem, ale jen haldou neužitečného šrotu. Na to je třeba neustále pamatovat a jednat v souladu s tím. Vesmírný pilot se musí důvěrně seznámit se svým strojem, naučit se jej ovládat, do detailů poznat jeho možnosti, schopnosti, silné i slabé stránky a to jak v absolutní, tak i relativní rovině (vůči ostatním strojům). Musí být schopen maximálně využít potenciálu plavidla už v první vteřině střetnutí - na učení v boji opravdu není čas.

Vesmírné plavidlo zkrátka nelze považovat jen za pouhý dopravní prostředek, do kterého lze kdykoliv nasednout a opětovně z něj zas vystoupit, vesmírný boj nelze považovat za situaci která se bude řešit až k ní dojde. Je se na něj nutné cílevědomě připravovat, důkladně prohlubovat vazbu mezi pilotem a jeho strojem. Ani plavidla proto nelze lehkovážně střídat jako ponožky. Přeškolení na nový stroj nespočívá jen v seznámení se s jeho výkony a technicko-taktickými daty. Pilot musí dokonale přivyknout všem jeho vlastnostem, získat "cit pro plavidlo". Jeden a tentýž manévr, či bojová taktika, mohou totiž být v jednom stroji účinné, zatímco v druhém naprosto sebevražedné.

Nezáleží nutně ani tak na velikosti rvavého psa, jako spíš na tom, jak moc je ten pes rvavý.

Arm. Gen. Dwight D. Eisenhower U.S. Army 1944 A.D.

Elementární taktika vesmírného boje - velká a malá plavidla, vystrojení: Zkušenosti a schopnosti pilota učují, jakou taktiku v konkrétní situaci zvolí a jak úspěšně ji dokáže realizovat. Taktika jako taková ovšem není věcí osobní preference. Jde o vcelku konstantní záležitost, kterou lze přesně definovat v závislosti na na konkrétních podmínkách. Dobrá taktika zůstane dobrou taktikou, ať už byla v boji využita nebo ne. Vesmírný pilot by se tedy měl vedle osvojení umění manuální pilotáže, střelby z paprskových zbraní a získáním citu pro svůj stroj obeznámit i s taktikou vesmírného boje. Ta vychází především z postavení protivníků a jejich možností - tedy především vlastností jejich strojů. Plavidla která se střetávají v boji si můžeme v jednoduchosti rozdělit podle velikosti a výzbroje na velká a malá, silně a slabě vyzbrojená. Pokud toto rozdělení chápeme relativně, vzhledem k protistojícímu stroji, zcela si s ním vystačíme. Velké stroje můžeme vzhledem k menším protivníkům považovat za jakési palebné základny - tato plavidla jsou větším cílem a bývají méně pohyblivá, takže mohou jen nesnadno unikat palbě nepřítele a jen zřídkakdy mohou menší soupeře stíhat. Jejich výhodou je naopak objem nákladového prostoru, který jim umožňuje nést účinnější zbraně a prostředky aktivní a pasivní ochrany. Velké stroje tak bývají odolnější vůči palbě a disponují větší palebnou silou. Jde o jakési vesmírné pevnosti, které sice nejsou schopny svého protivníka dostihnout, ale mohou jej zlikvidovat pokud se nechá zatáhnout do vzájemné výměny ran. Zpravidla tedy používají přímějších metod a snaží protivníka rozdrtit víceméně čelní konfrontací.

Malý stroj se naopak v nesené výzbroji, nebo odolnosti s většími stroji srovnávat nemůže a proto by se o to ani neměl pokoušet. Důležitá je pro něj především pohyblivost a manévrovatelnost, které mu umožňují vyhnout se palbě protivníka a zaujmout vlastní, dobrou střeleckou pozici mimo dosah jeho protivníka. V menším měřítku je výhodou těchto strojů i menší velikost, která snižuje pravděpodobnost zásahu a účinný dostřel daný přesností palby protivníka. Tyto stroje - nazvěme je stihačkami - by tedy měly být malé, rychlé a obratné, aby dovedly uniknout palbě protivníka a vymanévrovat jej. Jejich piloti by neustále měly být připraveni se z boje odpoutat - ať už manévrem v klasickém prostoru, nebo únikem do hyperprostoru - pokud se situace začně vyvíjet v jejich neprospěch. Vesmírný boj mezi velkou a malou bojovou lodí se tedy ve většině případů podobá střetnutí Davida s Goliášem. Mohutný Goliáš (větší plavidlo) se v něm snaží o přímou konfrontaci, ve které by zvítězil už jen pouhým poměřením sil. Slabší David (menší stroj) by v takovém souboji nevyhnutelně podlehl a tak využívá své hbitosti a obratnosti, aby se vyhnul síle protivníka a zasáhl ho na jeho zranitelném místě. Malé a lehké stroje si tedy volí místo kde udeří - neboť jsou schopny velká plavidla kdykoliv dostihnout, nebo jim naopak uniknout - zatímco velké a těžké stroje naopak volí místa, která se pokusí ovládnout. Toto hodnocení je samozdřejmě nutné chápat relativně - stroj který v jedné situaci hrál úlohu "mohutného Goliáše", může být při střetnutí s jiným plavidlem "malým Davidem". V některých případech jsou také rozdíly mezi plavidly malé a proto zde oba stroje v té či oné míře hrají role Davidů i Goliášů. Časté jsou mimo to i situace, kdy nesená výzbroj a výstroj neodpovídá tonáži plavidla - stroje zaměřené primárně na boj nesou více bojového vybavení, než stroje obdobné tonáže zaměřené na jinou činnost, což pochopitelně bitevním plavidlům dává značnou výhodu. Obchodní plavidla například využívají část svého nákladového prostoru k transportu zboží a osob, těžební stroje k přepravě důlního vybavení nebo nerostů, kurýrní a dálková přepadová plavidla zas nesou větší množství paliva a větší hypermotory než obdobné bojové stroje. Tím ztrácí obvyklou palebnou sílu i pasivní ochranu plavidel své tonáže. V takové situaci mají zpravidla šanci jen daleko menší či naopak daleko větší stroje, kterým dostatečně velká rozdílnost zaručuje dostatečnou převahu buď v rychlosti, nebo ve výstroji (i při malém procentuálním využití nákladového prostoru pro zbraně a štíty mohou velké civilní stroje v ochraně a palebné síle překonat malá bojová plavidla). Z hlediska bojových vlastností se tak každopádně jako obecně vhodnější jeví plavidla nesoucí jen minimální zásobu paliva která je ještě dostatečná ke splnění úkolu, hyperpohon lehkého vojenského typu a maximum zbraní, štítů a další bojové výstroje.

Stihač se má po obloze pohybovat tak jak se mu to hodí. Všechno ostatní je hloupost.

Rittmeister Freiher Manfred von Richthofen Jagdgeschwader I. 1917 A.D.

Úloha bojových manévrů: Postavení bojujících plavidel se v průběhu boje mění tak, jak se jeho účastníci pokouší různorodými manévry vylepšit svou taktickou pozici. Účinnost a promyšlenost těchto manévrů, stejně jako schopnost jejich precizního provedení je zpravidla tím, co rozhoduje boj. Přesná střelba je jistě důležitá, ale představuje jen jednu část rovnice - zatímco manévrem můžete posílit svůj ofenzivní potenciál i omezit účinnost palby protivníka, přesná střelba ovlivňuje jen to, v jaké míře bude protivník zasahován palbou kterou na něj vy zaměříte. Především v boji proti více protivníkům jsou proto důležitější manévry, než střelba, neboť zatímco vy můžete střílet jen na jediného soupeře, všichni vaši protivníci mohou střílet na vás. Přesto se však všechno v boji točí okolo střelby a její přesnosti - vždyť tu koneckonců jde o to protivníka zasáhnout dostatečným objemem palby který by zaručil jeho zničení. Střelecké umění se proto nevyplatí podceňovat. Ve skutečnosti je to oblast na které by jste měly zapracovat nejdříve, protože odpovídající úrovně tu lze dosáhnout celkem snadno a rychle. Ať už ale umíte střílet jakkoliv dobře, vyhráno ještě nemáte. Rozhodující je, aby jste se vůbec dostali do situace, odkud máte možnost něco zasáhnout, aniž by vás přitom současně někdo zabil. V boji nikdy dlouho nezůstávejte na jedné pozici, nebo se nepohybujte po předvídatelné dráze. Neustále manévrujte, aby jste protivníkovy znesnadnily palbu i prostorovou orientaci. Stejně tak důležité jsou manévry i pro účinnost vaší vlastní palby. Nikoho asi nepřekvapí, že zasáhnout větší cíl je mnohem snažší než zasáhnout cíl menší. Přesto se mnoho pilotů pravidelně pokouší zasáhnout cíl menší než musí. Zbytečně pokračují v neefektivní palbě, místo aby se relativně jednoduchou akcí dostaly do pozice ze které mohou protivníka zasáhnou velmi snadno, protože tu představuje daleko větší cíl. Samozřejmě, že tu nejde jen o vzdálenost od cíle (kterou si zpravidla dokáže diktovat rychlejší účastník boje). Vesmírná plavidla zpravidla nemají tvar koule a dokonce ani ne krychle, nebo stejnostěnného jehlanu - nevypadají tedy ze všech stran stejně, nenastavují vám ze všech stran stejnou zásahovou plochu. Jde proto o to vybrat si tu správnou stranu ze které na nepřítele budete útočit. Obecně vzato je nejlepší kolmice na největší rovinnou plochu trupu cíle, jíž většinou bývá vršek nebo spodek plavidla. Mnohé stroje mají velmi malý boční profil a ještě více jich má jen velmi malou čelní zásahovou plohu. Stroje jako Hawk, nebo Kestrel jsou z boku a z čela prakticky nezasažitelné, ale zezhora nebo zespoda je lze zasáhnout velmi snadno. Vaším hlavním ofenzivním úkolem je tedy správně zhodnotit efektivitu palby a dostat svou loď do odpovídající palebné pozice v minimálním čase a co nejbezpečněji. Ideální samozřejmě je, pokud vaše ofenzivní manévry zároveň stedují defenzivní cíl. V boji s více protivníky si například z tohoto důvodu předávat jednotlivé soupeře mezi ztečemi. Scanner je v boji jedním z nejdůležitejších zařízení. Nejen, že díky němu máte okamžitý přehled o taktické situaci a rychle vás také může navést na konkrétní cíl, ale mimo to jde i o nejspolehlivější způsob jak detekovat nepřátelské řízené střely.