Hlavní vlastnosti bojových plavidel

Tento text by vám měl pomoci při hledání toho "vašeho" bojového plavidla. Vychází z herní praxe ve JJFFE 2.6. K trochu jinému hodnocení by jste mohly dojít především u pokročilejších verzí JJFFE (vlivem opravy vypouštění řízených střel, propočítávanému poškození z kolizí atp.). Tonáž Jednou z nejdůležitějších vlastností plavidla je jeho tonáž, protože ta zásadním způsobem ovlivňuje veškeré ostatní vlastnosti, od nosnosti a odolnosti přes dosah a rychlost v hyperprostoru až k jeho ceně. Ideální plavidlo musí mít dostatečnou tonáž, aby mohlo nést potřebné vybavení a mělo určitou odolnost, ale nesmí za ni platit nepřiměřeně vysokou zásahovou plochou, malou obratností, nebo rychlostí. Tonáž bitevního stroje by zdřejmně neměla klesnout pod 40 tun. Menší plavidla, ať už jsou jakkoliv vybavena a pancéřována, totiž nedokáží přežít zásah řízených střel, nebo použítí energetické pumy, což z nich v opravdové, déletrvající bitvě dělá snadou kořist. Pohyblivost Pohyblivost plavidla v meziplanetárním prostoru určuje jeho schopnost unikat palbě a zaujímat výhodné střelecké pozice. Je daná akcelerací hlavní a manévrovacích pohonných jednotek, a v menší míře také tonáží, respektive na ní závislou setrvačností plavidla. Obecně platí, že malé stroje mají lepší akceleraci a menší setrvačnost, než stroje velké. U lehkých stihaček je dolní hranicí pohonná jednotka s 20g a manévrovací jednotka s 10g. Nejlepší stroje mají výkon hlavní pohonné jednotky kolem 27-30g a manévrovací kolem 12-15g. U těžších strojů nejlepší hodnoty postupně klesají z 22g + 8g u 150 t (ASP), na 16g + 8g u 480 t (Imperial Courier) a nakonec až k 9g + 4g u 560 t (Skeet cruiser). Důležitá je ovšem také rychlost plavidla v obrátkách a jeho setrvačnost. Zásahová plocha Další, velmi důležitou vlastností je zásahová plocha stroje, což je vlastně velikost běžného profilu na němž je závislá pravděpodobnost zásahu a srážky. U zásahů svazkovými lasery se tato plocha podílí i na množství utrženého poškození, neboť na ní přímo závisí délka působení laserového paprsku při "seknutí" přes plavidlo. Zásahová plocha hraje klíčovou roli hlavně v prvních okamžicích napadení, při čelních ztečích, v boji s obratnými a silně vyzbrojenými protivníky, nebo přestřelkách vedených na dlouhou vzdálenost. Je daná především celkovou velikostí plavidla, ale svou roli hraje i vhodné tvarování trupu, především takové, které vede k nízkému čelnímu profilu. Dobrým příkladem nízkého čelního profilu jsou stroje Kestrel, Eagle, Sidewinder, Asp a Liner. Zcela nevyhovující je naopak Merlin a Osprey-X. Nejmenší čelní profil mají pochopitelně nejlehčí stroje, přepadové a lehké stihačky. Poznámka: Mnozí piloti důležitost zásahové plochy plně nedoceňují. Argumentují tím, že si své bojové plavidlo nepořídily proto, aby se stávalo více, či méně dobrým cílem pro nepřátelskou palbu, ale proto, aby samo střílelo na nepřátele. Z jejich pohledu je tedy u bojového plavidla daleko důležitější například akcelerace a nosnost, kterým zásahovou plochu plavidla bezvýhradně podřizují. Úskalí tohoto postupu si vysvětlíme na příkladu z praxe: Sidewinder a Viper mk.II se spolu střetnou v manévrovém boji. Předpokládejme, že jsou oba plně optimalizováni pro boj s malými plavidly. Porovnáním jejich vlastností by se mohlo zdát, že je to Sidewinder kdo je v nevýhodné pozici - Viper má přecijen o celých 27 tun větší nákladový prostor (což mu dává potenciál být lépe vyzbrojen, nebo chráněn), o 2g vyšší výkon hlavní pohonné jednotky a vzhledem ke své tonáži by měl mít i zaručenou větší pasivní ochranu. Sidewinder má však mnohem nižší setrvačnost, výkon jeho manévrovacích jednotek je o celé 1g vyšší a především: jeho zásahová plocha odpovídá zhruba 1/3 zásahové plochy protivníka. Nepoužije-li tedy Viper řízené střely (odolné ECM), nebo energetickou bombu, bude nastávající souboj minimálně vyrovnaný. Dokáže-li se pilot Sidewinderu v průběhu střetnutí průběžně odpoutávat od protivníka obratnými manévry, je dokonce víc než pravděpodobné, že to bude právě jen a pouze on, kdo bude zasahovat cíl. Viper je totiž zhruba 3x vetším cílem než Sidewinder a proto bude také (při srovnatelném střeleckém umění obou účastníků) zasahován na 3x větší vzdálenost, nebo s 3x větší četností. Pohyblivost v hyperprostoru I pohyblivost v hyperprostoru je důležitá. Je vyjádřena rychlostí a doletem. Obojí závisí na tonáži a třídě hyperpohonu daného plavidla. Čím lehčí je plavidlo, a čím vyšší má třídu hyperpohonu, tím větší je jeho dosah a rychlost v hyperprostoru. Stroje s doletem kratším, než 8 sv. let bychom měly pro operace v nebezpečných sektorech okamžitě zavrhnout. Pro přesuny vesmírem můžeme považovat za dostatečný dolet kolem 14 sv. let, což je více než největší běžná vzdálenost mezi dvěma sousedícími soustavami. Menší, snadno zničitelná plavidla by však měla mít dosah alespoň 20 sv. let, jinak u nich existuje reálné riziko, že budou při přeletech na běžné vzdálenosti zničeny překvapivým útokem, léčkou nachystanou u výstupu z hyperprostoru. Stíhací a kurýrní plavidla by pochopitelně měla mít rychlost v hyperprostoru co nejvyšší, za opravdu minimální u nich lze považovat dolet 18 sv. let. Ozbrojitelnost Schopnost plavidla nést zbraně pochopitelně také hraje svou roli. Nezávisí přitom jen na nosnosti, o níž již byla zmínka. Důležíté je také množství a umístnění laserových montáží a raketových závěsníků. Laserová výzbroj může být umístněna ve dvou fixních montážích (přední a zadní) a dvou střeleckých věží (horní a dolní). Přední laser je hlavní zbraní většiny plavidel, u stihaček zpravidla také zbraní jedinou. Zadní laser může být výhodný u některých méně obratných strojů, zvlášť v boji s nejmenšími a nejrychlejšími stihačkami, při nedostatku řízených střel. Střelecké věže jsou nezbytností u velkých, snadno zasažitelných a málo obratných plavidel. Je třeba věnovat zvýšenou pozornost jejich mrtvým zónám - některá plavidla je témeř nemají, z jiných se zase prakticky nedá střílet. U raketových závěsníků nám jde o jejich dobré umístnění a počet. Dva raketové závěsníky jsou jakýmsi standartem, čtyři jsou však rozhodně lepší a ani víc jich neuškodí. Hlavní je ovšem dobré umístnění, tedy takové, které umožňuje bezpečně odpálit střely proti libovolně situovanému cíly. U větších strojů lze tolerovat i umístnění, které zajišťuje bezpečný odpal pouze proti cílům v určité, jasně vymezené pozici, například v přední a spodní polosféře. Bohužel existují i stroje s vyloženě špatně řešenými závěsníky, které z odpálení řízených střel dělají rizikovou, nebo dokonce zcela sebevražednou záležitost. Takovým strojům se je nejlepší buď zcela vyhnout, nebo u nich řízené střely vůbec nepoužívat (mezi takové stroje patří např. Merlin, Osprey-X, Viper mark.II, Gyr aj.). Jako lehčí plavidlo s dokonalou "ozbrojitelností" bychom mohly uvést Cobru mk.III, která disponuje přední i zadní laserovou montáží a čtyřmi bezchybně umístněnými raketovými závěsníky. Z větších plavidel je to Puma s dvěmi střeleckými věžemi s minimálními mrtvými zónami, přední a zadní laserovou montáží a osmi raketovými závěsníky. Pozn.: problém s "vhodným umístněním" raketových závěsníků se týká pouze FFE a JJFFE verze 2.6 a nižší. U pokročilejších verze JJFFE je tato vlastnost odstraněna, jako bug.