- autopilot s ručním nastavením cíle - manuální řízení s automatizovanou korekcí směrového vektoru - manuální řízení ručním ovládáním tahu, vektorizace potlačena - manuální řízení ručním ovládáním tahu, plná vektorizace 1. Autopilot s navigačním počítačem Tato metoda řízení plavidla je za běžných podmínek nejjednodušší a také nejefektivnější. Vychází však z použití nadstandartního vybavení, které je navrženo pouze k řešení běžných rutinních úkolů - meziplanetárnímu letu a přistávání na známých vesmírných přístavech a stanicích. O tomto druhu pilotáže platí veskrze to samé, co o řízení autopilotem po ručním nastavením cíle, pouze první krok je zde usnadněn a urychlen - navigační počítač obsahuje údaje o všech známých vesmírných základnách, na něž je schopen plavidlo navést bez asistence osádky. Řídící zásah pilota při přesunu z vesmírné základny A do vesmírné základny B se tak omezuje na pouhé zapojení navigačního počítače a volbu cíle. 2. Autopilot s ručním nastavením cíle Tato metoda řízení umožňuje přenechat kontrolu nad plavidlem zcela v rukou autopilota, avšak až po ručním nastavení (zaměření) cíle, ať už na mapě hvězdného systému, nebo přímo vizuelně z kokpitu. Autopilot je způsobilý k cestám mezi vesmírnými základnami (včetně přistání) a v omezené míře i ke stíhání plavidel a cestě k vesmírným tělesům (planety, slunce, asteroidy). Autopilot není běžnou součástí plavidla. Ačkoliv jde o jedno z nejběžnějších příslušenství, je považován za nadstandartní vybavení. 3. Manuální řízení s automatizovanou korekcí směrového vektoru Při tomto typu řízení využívá pilot pomoci běžného palubního počítače, který mu řízení plavidla zprostředkovává. Práce pilota je zde omezena na stanovení směru letu (nasměrováním plavidla) a nastavení požadované aktuální rychlosti. Palubní počítač poté sám a zcela automaticky provádí veškeré operativní zásahy do pohonného systému, řídí tah jednotlivých motorů tak, aby této rychlosti v daném směru dosáhl. Tento typ řízení uspokojivě funguje pouze u cest vázaných na velká vesmírná tělesa, podle jejihž gravitačního pole se běžně udává aktuální rychlost plavidla. V nestandartních situacích (např. v boji) je přínos této metody přinejlepším sporný, výhody tu jsou spíše dílem náhody, než úmyslu. 4. Manuální řízení ručním ovládáním tahu, vektorizace potlačena Tento způsob řízení je založen na využití dvojice nejdůležitějších pohonných jednotek plavidla - hlavní akcelerační jednotky a příďové brzdící jednotky. Dříve byl tento způsob pilotáže s oblibou užíván v boji, dnes se jeho použití omezuje jen na jednoduché manévry, nebo akce začínajících pilotů, kteří dosud plně neovládají manuální řízení s vektorizací tahu. 5. Manuální řízení ručním ovládáním tahu, plná vektorizace Tento typ řízení je vůbec nejnáročnějším typem pilotáže. Poskytuje však plavidlu nevídané manévrovací možnosti a tak je s oblibou užíván v boji ke složitým bojovým manévrům. Řízení pohybu plavidla dosahuje pilot manuální kontrolou nad tahem všech jeho motorů, tedy hlavní akcelerační jednotky, předního brzdícího motoru a čtyř bočních manévrovacích motorů (na levoboku, pravoboku, nahoře a dole). Jednotlivé motory přitom nemusí pracovat samostatně, mohou běžet také současně (viz. pohonné jednotky a jejich vliv na pilotáž). Tento typ pilotáže je dostupný pouze v JJFFE verze 2.2 a vyšší, jako součást běžné manuální pilotáže. Originální FFE touto schopností nedisponuje. |