Pohonné jednotky a jejich vliv na pilotáž

Tento text vychází z herní praxe ve JJFFE 2.6. Pasáže týkající se vektorizace tahu se vztahují především k JJFFE verze 2.2 a vyšší. Nižší verze JJFFE a originální FFE nemají schopnost manuální kontroly všech pohonných jednotek, proto u nich lze dané informace považovat za veskrze jen informativní, bez možnosti širšího praktického využití.


Pilotáž vesmírných plavidel je nevyhnutelně ovlivněna konstrukcí jejich pohonného systému a možnostmi jeho využití. Pilot moderního vesmírného stroje se tedy nevyhnutelně musí alespoň rámcově seznámit jeho konstrukcí a principem funkce. Podoba pohonného systému se naštěstí v průběhu staletí vesmírného cestování stabilizovala v relativně optimální podobě, na níž už prakticky není co zlepšovat a tak se od ní jednotlivý výrobci jen zřídkakdy odchylují. Proto nejsme nuceni studovat každý stroj individuálně, jejich pohon se veskrze liší jen dosahovaným výkonem, s atypickým, originálním uspořádání pohonných jednotek se dnes prakticky nesetkáme.


Vesmírná plavidla jsou vybavována jedním hlavním pohonem, situovaným tak, aby udával plavidlu zrychlení směrem vpřed. Další jednotky, zpravidla zhruba o polovinu až třetinu slabší manévrovací motory, jsou umístněny tak, aby byly schopné plavidlu krátkodobě udat hybnost ve všech osách, včetne rotačního pohybu, který je zabezpečen kolem všech os stroje.


   Umístnění pohonných jednotek na
lehké stihačce Eagle long range fighter Cobra mk.I využívá vektorizace
  tahu k vyvinutí max. zrychlení


Jednotlivé motory však nemusí pracovat odděleně - lze je spouštět také zároveň. To může být příjemné vyskytne-li se nutnost drobných korekcí kurzu během akcelerace (kdy není potřeba vypínat "hlavní" pohon), ale zvláště užitečné to je v boji, kdy tímto způsobem lze dosáhnout většího zrychlení, než jaké je maximální zrychlení jednotlivého nejvýkonnějšího motoru plavidla. Jaký účinek to může mít u jednotlivých typů plavidel si ukážeme na několika příkladech pomocí následujících silových obrazců:


Jak jste si jistě stačily povšimnout, zvýšení maximálního akceleračního výkonu není po použití vektorizace příliš výrazné, často jde o pouhé 2-3g. Vektorizace tahu je ale přesto v boji vítanou a nezanedbatelnou výhodou, zejména proto, že činí směr a dráhu mateřského plavidla mnohem nevyspitatelnější (čímž ztěžuje protivníkovy odhad budoucího vývoje situace) a také proto, že se s přibívajícím časem její vliv kumuluje. Konkrétní účinky vektorizace tahu s ohledem na nepřátelský stroj si přiblížíme na grafu závislosti dráhy (m) a času (1-4s) při zrychlení 1 a 5g.





Z těchto grafů bychom mohly zhruba vyvodit:
  1. Krátkodobě, v časovém úseku první až druhé vteřiny je vliv vektorizace tahu relativně malý, s přibívajícím časem však rapidně roste.


  2. Při srovnatelných podmínkách se pilot neužívající vektorizaci tahu záhy ocitá v nevýhodě oproti pilotovy, který této metody užívá v delším časovém intervalu.


  3. V rychlém manévrovém souboji, odehrávajícím se v řádu vteřin či spíše jejich desetin, má vektorizece tahu ve většině případů podstatný vliv pouze pro relativně malá plavidla s délkou trupu do 50 metrů, u nichž výrazně zvyšuje šanci uniknout palbě protivníka a vyhnout se zásahu.