| Dávejte pozor. To co vám teť předvedu, je ten nejpečlivěji promyšlený způsob zabíjení, který je člověku znám. Nejlepší Imperiální mozky to vymysleli tak, že to nemohou podělat ani takoví pitomci, jako jste vy. Což je téměř neuvěřitelné. |
Neznámý výcvikový přidělenec ke kadetům Imperial Navy |
|
Úvod: Posláním Imperial Navy je chránit zájmy Imperia a prosazovat císařovu vůly silou, všude tam kde se to ukáže nezbytné. K dosažení těchto cílů je IN oprávněno použít všech dostupných prostředků. Císař však ve své neskonalé laskavosti a moudrosti dává přednost užití jemnějších a civilizovanějších metod před násilnými a barbarskými praktikami. Uznává cenu lidských životů nalézajících se nejen pod jeho vládou, ale i těch nešťastníků, kteří dosud živoří mimo Imperiální území, v oblastech v nihž panuje bezvládí, chaos, úpadek a vykořisťování. Z těchto důvodů je v některých situacích užití veškeré mohutné síly IN chápáno jako nežádoucí, byť by v konečném důsledku vedlo k pozitivnímu a všeobecně prospěšnému vývoji. V takovýchto zvláštních případech pověřuje jeho eminence úkoly svůj chirurgický nástroj - tajnou službu jejího veličenstva. Ta za použití minimálního stupně násilý řeší nejožehavější problémy, aniž by dávala podlým nepřátelům říše poznat, odkud přišel smrtící úder. Likvidační mise jsou zářným příkladem podobných operací. Vražda, toť sama o sobě zavrženíhodná a bezectná věc, jak ví každý uvědomělý imperiální občan. V určitou chvíly však může smrt vybraného jedince zachránit stovky, ba i tisíce, nebo dokonce i statisíce nevinných životů. Právě proto byla tajná služba pověřena osobně jeho veličenstvem k vypracování tohoto dokumentu, jež popisuje jak nakládat s vybrannými nepřáteli říše, k jejímu trvalému rozkvětu a neutuchajícímu blahobitu. Specifika likvidačních misí: Speciální likvidační mise spadají mezi tajné operace. Jsou nařizovány soustavním velitelstvím IN, v souladu s operačními a strategickými záměry vrchního velení IN, které se řídí příkazy samotného císaře. Speciální likvidační mise jsou zaměřeny na význačné nepřátele říše, či osoby, které by říši svou budoucí aktivitou mohly ohrozit či vážněji poškodit její zájmy. Tyto osoby bývaji označeny jako nepřátelské a nežádoucí a jejich pohyb je monitorován vojenskou rozvědkou IN a říšskou kontrarozvědkou. Za vhodných okolností, vyskytne-li se příležitost, je rozhodnuto o jejich likvidaci. Ta je realizována pomocí sympatizujících osob, které z vlastní dobré vůle, lásky k impériu a vlastenectví příjmají roly vykonavetelů. Imperiální námořnictvo jim za tyto služby uděluje čestné tituly a hradí nezanebatelné náklady, které jim v souvislosti s plněním jejich vlasteneckých povinností vznikají. Provedení likvidační mise: Před přijetím mise by si každý kandidát měl nejprve důkladně prostudovat veškeré dostupné informace o cílové soustavě, místě kontaktu, okolý systému a jeho vzdálenosti od své současně pozice atd. Pokud poté bude mít jakékoliv pochybnosti o své způsobilosti splnit misi, raději by ji ani neměl příjmat. V opačném případě by se měl naopak okamžitě vydat na cestu. Na místo kontaktu se je nutné dostavit minimálně 5 dní předem, tak, aby bylo možné provést odpovídající a patřičně nenápadný průzkum lokality. Vhodnější je dorazit dříve, aby se bylo možné beze spěchu a přitom nenápadně seznámit se situací a místními podmínkami. Příliš dlouhé a bezúčelné zevlování v cílovém systému však také není vhodné - zvyšuje se tím riziko prozrazení. K cíly se zásadně nepřesuváme po přimé dráze, jediným hyperskokem, ale vždy oklikou, sérií několika menších skoků, na nihž prakticky nelze stroj vystopovat, ani sledovat. V cílové soustavě je vhodné naposledy doplnit palivo a dozbrojit loď. Není-li se možné nenápadně vmísit mezi parkujíci lodě, je nutné plavidlo usadit ve vhodné, kryté pozici, odkud je dobrý výhled na místo kontaktu, ale kde samotný stroj není příliš nápadný. Potom je potřeba tiše a trpělivě vyčkat na svůj čas. V případech kdy není možné zaujmout nehybnou pozici v úkrytu je třeba vlastní přílet načasovat tak, aby se "náhodou" shodoval s určeným časem odletu cíloveho stroje. Jakmile se cíl objeví, je nutné provést jeho dvojí (navigační i bojové) zaměření a v nejkratším možném termínu jej beze svědků zničit. Jen při dodržení tohoto operačního postupu si můžete být skutečně jisti, že nedojde k předčasnému varování cíle - pokud se těsne před odletem VIP v okolí objeví rychlá loď s vojenskýmy hypermotory, přeplněná pokročilou elektronikou, VIP zpravidla zvolí alternativní plán s nímž nejste seznámeni. Likvidační mise zkrátka nespočívají jen v samotném smrtícím výstřelu. Nestačí se na poslední chvíly přiřítit k cílovému prostoru a odstřelit cíl. Atentátník se především nejprve musí nenápadně dostat do vhodné pozice, stát se přirozenou součastí okolní krajiny. Nesmí k sobě přitáhnout jakoukoliv pozornost v posledni chvily před klíčovým okamžikem. Nelze však postupovat šablonovitě. Úkryty a způsoby provedení je nutné volit v souladu s vlastnímy dojmy ze situace a podle místnich podmínek, se kterými se je nutné důkladně obeznámit. Zkušenosti: Největší úsilý zkušených pilotů se zpravidla soustrěďuje kolem načasování příletu a uniknutí z přímého zorného pole cíle v okamžiku jeho objevení. Za optimální loviště se považují především velké a otevřené kosmodromy, kde nepanují problémy s obsazením, je na nich neustále prehled všech o dokujících strojích a lze se zde lehce vmísit do okolního ruchu a predstírat čekání na náklad či podobně. Dále jsou vhodné uzavřené přístavy na planetách bez atmosféry, kde lze bez vetšího rizika zaujímat pozice na povrchu ve velké vzdálenosti a přitom na dohled od cíle. Za nejobtížnějsí loviště se naopak považují orbitální stanice. Jednak rotují, což ztěžuje jejich dlouhodobé sledování a jisté zpozorování cíle. Druhak se zde prakticky není kde schovat, vyjma nejbližšího okolí (radarového stínu) stanice. Celkově se zde tehy hůře sleduje vesmírný provoz a i samotný atentátník je tu více na očích. Selhání: Cíl se však na udaném místě také nemusí objevit i z několika přirozených důvodů, jež atentátník nemůže ovlivnit. Většinou jde o to, že cíl nějaká nepředvídatelná okolnost přinutila k nečekané změně plánu. Například pokud měl cíl v plánu natankovat na planetě s malým vesmírným přístavem, kde jsou pouhé dvě pristávací dráhy, a tyto byli v době jeho příletu obsazené, cíl se zcela pochopitelnjě odklonil od předem zaujatého (a vyzrazeného) letového plánu (ani tam neparkoval, takže odtud ani nemohl v určený čas odletět). I jiných možností, jak se "něco" může pokazit je mnoho. Výjmečně dochází k prozrazení mise, jindy se rozvědce nemusí podařit získat zcela úplné, nebo přesné informace. Takovéto případy se ovšem stávají jen velmi zřídka. S odpovídajícím postupem lze úspěšně splnit většinu podobných |