|
|
| Podvěsná zbraň | Poškození | Efektivní dosah | Maximální dosah | Zrychlení | Odolnost ECM |
| Vesmírná mina XB74 | 25 t | - | - | - | žádná |
| ŘS KL760 Homing missile | 50 t | 6-30 km | 60 s (900 km) | 65g | žádná |
| ŘS LV111 Smart missile | 75 t | 6-30 km | 60 s (900 km) | 65g | částečná |
| ŘS NN500 Naval missile | 100 t | 6-30 km | 60 s (900 km) | 65g | úplná |
| ŘS MV1 Assault missile | 150 t | 6-30 km | 60 s (900 km) | 65g | žádná |
| ŘS MV2 Assault missile | 200 t | 6-30 km | 60 s (900 km) | 65g | žádná |
| Energetická bomba | 65 t | 2500 km | 2500 km | ∞ | - |
|
Vesmírné miny jsou jednoduchá výbušná zařízení určená k hromadnému použití ve válečných konfliktech. Standartní vesmírná mina XB 74 je ve své podstatě jen kusem trhaviny s roznětkou. Nemá žádnou naváděcí soustavu ani pohonnou jednotku. K jejímu užití dochází především při operacích velkých vesmírných loďstev, kdy jsou XB 74 uvolňovány hromadně, v řádech tisíců kusů, a v přesně propočítaných okamžicích. Vesmírné miny se užívají převážně jako "gravitační střely" či jako "gravitační zátarasy". V prvním případě jsou stovky či tisíce min vypouštěny v okamžiku, kdy je jejich současná setrvačnost a působení okolních gravitačních polí donese k cíly. Účinek takovéhoto útoku na nepřítele je především rušivý, či psychologický. V druhém případě jsou miny masově vypouštěny na přesně vymezených drahách a při přesně propočítaných rychlostech, tak aby se dostaly na žádanou oběžnou dráhu, jíž mají "zatarasit". Jsou-li vesmírné miny používány tímto způsobem, mohu nepřítely při relativně nízkých nákladech způsobit určité škody, nebo alespoň komplykace.  Užití v civilním sektoru se omezuje především na nebojové úkoly - vesmírné miny se s oblibou užívají jako improvizovaná výbušná zařízení k amatérským trhacím pracem, nebo ve spojitosti se zobrazovacím zařízením Missile Viewer (viz. Analytické a pozorovací prostředky). Čas od času se však najde zoufalec, který se tuto zbraň pokusí použít i ve vesmírném boji... s železnou pravidelností s nulovým efektem. Řízené střely Řízené střely (ŘS) jsou bezesporu nejdůležitější podvěsnou výzbrojí. Jsou to velmi účinné zbraně, které mohou být v krátkém časovém intervalu odpáleny proti několika různým cílům které mohou ležet mimo účinný dostřel paprskových zbraní. ŘS jsou zvláště účinné proti malým, lasery těžko zasažitelným strojům, jimž jejich velikost neumožňuje nést protiraketové systémy a přežít zásah ŘS. Ani velká plavidla se silnými ochrannými štíty a moderními protiraketovými systémy však před řízenými střelami nejsou v bezpečí. Zesílené bojové hlavice útočných raket dokáží otřást i s těmi nejodolnějšími plavidly, protiraketové systémy nedokáží zničit pokročilé typy ŘS. Jednotlivé typy ŘS se liší veskrze jen svou ničivou silou a odolností vůči protiraketovým systémům. Všechny mají stejnou pohonnou jednotku, aktivační mechanismus, hmotnost i letové parametry. Aktivační mechanismus je kombinovaného typu, využívá nárazový, přibližovací a časový zapalovač. Nárazový zapalovač přivede řízenou střelu k výbuchu při nárazu do jakéhokoliv objektu, včetně plavidla které ji odpálilo. Přibližovací zapalovač zvyšuje šanci na zničení malých, těžko zasažitelným cílů, u nichž nelze přímí zásah spolehlivě zajistit. Střela je v takovém případě odpálena po přiblížení na účinnou vzdálenost k zaměřenému cíly (což může být i kolem 300m). Časový zapalovač je sebedestrukčním mechanismem, který střelu zničí po vyhoření paliva. Jde o bezpečnostní opatření které má vyloučit riziko zasažení nezúčastněných osob. Pohonné jednotky všech střel mohou vyvinout zrychlení 65g po dobu 60 s. ŘS odpálená z klidové polohy tak může překonat vzdálenost max. 900 km a spolehlivě zasáhnout zde umístněný, nehybný cíl. Pravděpodobnost zásahu ŘS závisí především na typu, vzdálenosti, pozici, rychlosti a manévrech zaměřeného cíle. Pokud nejsou použity protiraketové prostředky, je šance na zásah poměrně vysoká, u zkušených uživatelů se blíží 80%. Podle zkušeností z praxe připadá asi 65% všech zásahů ŘS na jejich prvním zteč, 25% na druhou a zbytek přísluší všem následným ztečím. Hranice účinného dostřelu ŘS se v manévrovém boji vesmírných plavidel pohybuje v rozmézí 6 až 20 km. Při větších vzdálenostech však drasticky klesá pravděpodobnost zasažení cíle následnými útoky, po prvním minutí a cíl má také více prostoru k aplykaci protiraketových opatření. Střely odpalované na vzdálenost větší než 9 km mají proto na bojová plavidla spíše jen zastrašující efekt, především narušují činnost protivníka. S největší jistotou naopak zasahují cíl ŘS odpalované na krátkou vzdálenost, tehdy kdy jsou schopny cíl zasáhnout do 5 vteřin od vypuštění. Velkých úspěchů je dosahováno odpalováním ŘS při rychlém čelním přibližování, ve dvou až čtyřvteřinovém předstihu před vzájemným míjením mateřského plavidla a cíle. Další výhodnou pozicí pro odpálení ŘS je rovnoběžné postavení za zádí nepřátelského stroje, ve vzdálenosti kolem 1-3 km. Jistota zásahu ŘS je tedy (za adekvátních podmínek) poměrně vysoká. Protiraketové prostředky a odpovídající protiraketové postupy však dokáží velké procento ŘS zničit, nebo neutralizovat ještě před zasažením cíle. Podle analýz vesmírných bojů lze s odpovídajícím vybavením a zkušenostmi, zničit, nebo neutralizovat kolem 85% ze všech odpálených ŘS. V praxi je však účinná protiraketová ochrana ztížena časovým deficitem obránce a nepřehledností bojiště. Nejčastějším důvodem selhání protiraketové protiakce však je sám napadený pilot, který velmi často nedisponuje ani základními povědomostmi o protiraketových postupech. Stále tak platí, že odpálená ŘS je nebezpečná ŘS, střela která s vysokou pravděpodobností zasáhne cíl. Jak už bylo řečeno, představují ŘS ohrožení především pro malé stroje, tedy většinou lehké stihačky. Jejich piloti se proto ve všech velkých loďstvech záhy seznamují s mnoha, více, či méně účinnými protiakcemi. Možností jak zamezit zásahu ŘS bylo v průběhu let vyzkoušeno opravdu nepřeberné množstí. Lidé se ŘS pokoušely vymanévrovat, zničit paprskovými zbraněmi, jinými ŘS, energetickou pumou, shlukem vypuštěných kontejnerů, specializovanými protiraketovými systémy, nebo před nimi unikaly do hyperprostoru. Je však příznačné, že velká většina těchto postupů fungovala lépe teoreticky, než na bojišti. Kritickým faktorem každého raketového protiopatření se ukázal čas - každá akce jej v té či oné míře vyžadovala, přičemž v boji se jej napadenému jen zřídkakdy dostávalo adekvátní množství. Podle dosavadních zkušeností se zdá, že časová prodleva mezi vypuštěním ŘS a zahájením protiakce, má-li mít tato protiakce reálnou šanci na úspěch, nesmí být delší než 1 vteřina. Během této doby se ŘS vůči mateřskému plavidlu prakticky nepohybuje, v následujících vteřinách však rychle nabere rychlost a provede zteč. Je-li protistojící plavidlo ve výhodném postavení, může k zásahu dojít už po 1,5 s po odpálení, což drasticky omezuje použitelné spektrum protiraketových opatření. V některých případech, jmenovitě při použití ŘS na krátkou vzdálenost při čelním přibližování je dokonce účinná obrana proti ŘS prakticky nemožná. Jindy zas přichází v úvahu jen několik málo typů léty prověřených protiakcí. |
 |
- graf závislosti dráhy (m) a času (1-4s) |
|
Druhou nejúčinnější metodou jak neutralizovat hrozbu ŘS je použít energetickou pumu k jejich zničení. Energetická puma bezesporu spolehlivě zničí všechny odpálené ŘS v okruhu 2500 km, nehledě na jejich pozici, nebo typ. Jde však o těžkou, drahou a jednorázovou zbraň, jejíž ryze protiraketové použití není příliš ekonomické, ani praktické. Může však jít o vítaný vedlejší efekt, nebo akt poslední záchrany ohroženého plavidla. Nejužívanějším protiraketovým protiopatřením je ale aktivace specializovaných protiraketových systémů, tedy systémů ECM a výmetnic rušivých elementů (Chaff disperser). I přesto, že tyto prostředky zabírají nákladový prostor, nejsou účinné proti určitým druhům ŘS a v mnoha případech jsou značně finančně nákladné, jde o široce užívaná protiopatření, která mají na kontě největší procento ze zničených ŘS. Největší nevýhodou těchto prostředků je jejich neúčinnost na určité typy ŘS. Moderní ŘS jsou zkrátka vůči starším ochranným prostředků odolné. Riziko setkání s takovouto moderní výzbrojí je však relativně nízké, přinejmenším v civilním sektoru. Z posledních statistik Galaktické policie například vyplívá, že celých 60% ŘS užitých k páchání kriminální činnosti není odolných vůči žádnému protiraketovému systému, 30% je odolných vůči běžným protiraketovým systémům a jen 10% vykazuje plnou odolnost. Tato procenta jsou přitom výsledkem globální statistiky - zahrnují i vraždy na objednávku a v rozvojových oblastech lze očekávat mnohem nižší zastoupení moderních ŘS. Další poměrně spolehlivou metodou jak čelit ŘS je použít vlastních ŘS jako účinných protiraketových zbraní. Zkušenost ukazuje, že i ty nejprimitivnější ŘS dokáží poměrně spolehlivě ničit ty nejmodernější, jsou-li včas zaměřeny a odpáleny na cíl. Celkově však tuto metodu lze považovat veskrze jen za nouzovou, improvizovanou. Pravděpodobnost jejího úspěchu se za běžných podmínek odhaduje na cca. 40%. Časté jsou také pokusy neutralizace ŘS jejich vymanévrováním. Jde o efektní a populární záležitost, bohužel ovšem většinou nepřináší adekvátní výsledky - zaměřený stroj musí ŘS unikat po dobu jedné minuty, což zpravidla zahrnuje několik ztečí. Tuto metodu proto lze doporučit pouze jako nouzový prostředek a to především u malých, rychlých a obratných strojů, pilotovaných zkušenými piloty. Pravděpodobnost úspěchu je ve většině případů menší než 30% a drasticky jí ovlivňují vlastnosti cílového plavidla, přehlednost bojiště a vzájemná pozice útočníka a cíle. Energetické bomby Energetická bomba je jednorázová podvěsná zbraň s necíleným účinkem. Byla vyvinuta jako prostředek velkých plavidel k obraně proti většímu počtu menších strojů. Její aktivací dochází k napadení všech plavidel v okruhu 2500 km. Zbraň není třeba jakkoliv zaměřovat ani připravovat k použití.  Vlastní útok je realizován energetickým výbojem, který dočasně přetíží hlavní reaktor stroje. Energetický výboj je pouze jakýmsi špouštěčem ničivého účinku, vzdálenost cíle proto nemá vliv na účinnost zbraně. Větší reaktory velkých plavidel jsou proti účinkům energetických bomb lépe chráněny, účinnost zbraně se u nich tedy omezuje především na prvotní "šokovou vlnu", veškeré utrpěné poškození je způsobeno v několika prvních tisícinách vteřiny bezprostředně po aktivaci zbraně. Všechny stroje jsou proto při zasažení energetickou bombou poškozovány zhruba stejně, bez ohledu na jejich velikost. Toto poškození přibližně odpovídá zásahu řízenou střelou KL760, přesný ničivý ekivalent byl propočten na 65 tun. Samotná aktivace energetiké bomby se nijak vizuálně neprojevuje. Vizuálně lze detekovat pouze zvláštní ochranné pole aktivované krátkodobě kolem mateřského plavidla (a efektní exploze zasažených strojů). Toto pole chrání vlastní stroj před zasažením účinky energetické pumy. |