Imperial Courier

Toto plavidlo, vyráběné Gutamayskou korporací na Achenaru, je jedním z nejvýkonějších těžkých víceúčelových strojů. S přihlédnutím k tonáží je velmi rychlé, přiměřeně obratné a má i mírně nadprůměrný dosah v hyperprostoru. Nákladový prostor je dostatečný pro umístnění velkého počtu generátorů ochranných štítů, instalaci výkonného laseru a silné raketové výzbroje. S řízením si přitom snadno poradí tři zkušení piloti. Jde o oblíbený víceúčelový stroj, který je často používán jako rychlý velkokapacitní transportér, nebo těžké útočné plavidlo. Čas od času se objevuje i v arzenálu nejrůznějších pirátských skupin. Mnohdy je označován jako "Imperiální Cobra mk.III", protože pro impérium znamená totéž, ne-li snad víc, co Cobra mk.III pro federaci a nezávislé planety. Rychlostí i dosahem je Imperial Courier mezi většími plavidly bezpochyby výjmečný. Při jeho bližším zkoumání však nalezneme i četné slabiny, na které se při jeho hodnocení s oblibou zapomíná. Mezi nejzávažnější problémy patří nenasytná žravost pohonných hmot, nemožnost výměny hyperpohonu (který je integrální součástí trupu), absence úchytu pro palivovou pumpu, velké rozpětí trupu a raketové závěsníky nezpůsbilé funkce v letovém režimu ("křídla" roztažena, motory vysazeny). Zanedbatelná není ani jeho velikost, která jej už přece jen řadí mezi velká a relativně snadno zasažitelná plavidla, nebo poměrně značná lenivost v obrátkách. Imperial Courier je tedy určitě dobrou lodí, ovšem jen ztěží něčím víc. Má své výhody, ale draze za ně platí mnoha nedostatky. Optimálním určením pro něj zdřejmně bude boj s plavidly o tonáži 100 - 800 tun, nebo obchod a těžba v nebezpečných systémech v blízkosti základen. Pro operace v hlubokém vesmíru, souboje s malými stihačkami, nebo naopak boj s velkými bitevními plavidly, se však nehodí.