 |
Ti zvás, kteří na tuto hru už narazily, či o ní už alespoň cosi zaslechly si teť možná říkají, zdalipak jsem se nezbláznil, co že to vlastně tato čistě strategická hra na webu o Elite dělá a ještě k tomu mezi hrami, které prý mají být Elite velmi podobné. Jak se však sami budete moci za okamžik přesvědčit, důvod tu je a to dokonce dost podstatný. Master of Orion je sice hrou zcela jiného žánru - odehrává se převážně na té nejvyšší strategické úrovni velení, v turn-based módu, ale svou variabilitou se Elite velmi podobá. Věřte nebo ne, ale žádná partie Master of Orionu totiž není stejná jako ta předchozí... |
Vše začíná už výběrem rasy za kterou budete hrát, civilizace které budete vládnout. K dispozici je vám celých deset různých ras, každá se svými specifickými schopnostmi. Pochopitelně tu nechybí ani lidé - kteří jsou zde jen tak mimochodem dobrými obchodníky a ještě lepšími vyjednavači. Mimo to se ale setkáte s rasou inteligentních strojů, ještěrek, opeřenců, mravenců, s "kočičáky" a říznými "psy". Ale dost legrace - své budoucí protivníky by jste rozhodně neměly podcenit. Variabilita ras je už na první pohled velká a i přes jejich úctyhodný počet není žádná z nich nějak zvlášť podobná té předchozí a odlišnosti mezi nimi hrají ve hře dost podstatnou roly. Po výběru rasy si ještě navolíte velikost galaxie, obtížnost, vyplníte vlastní jméno a jméno svého domovského světa a jde se na to.
 Ať už zvolíte jakékoliv nastavení hry, nikdy nezačnete ve stejném vesmíru - hrací plocha se generuje pro každou hru zvlášť. Začínáte však vždy zhruba ve stejném okamžiku, v situaci kdy vaše domovská soustava pomalu dosahuje svých populačních limitů a vy můžete kolonizovat svůj první hvězdný systém. U každé hvězdy se zpravidla nachází jedna více, či méně kolonizovatelná planeta - některé jsou pochopitelně "obyvatelnější" než jiné a tak zpočátku nemůžete obsadit ani zdaleka všechny. Postupem doby se k tomu však můžete propracovat... nebo také ne :-). Jako neomezený vládce jednoho z hvězdných impérií zkrátka velíte jeho flotilám, armádám, planetám i zástupům vědátorů. Své badatelské úsilý můžete zaměřit do několika oborů, ve kterých vyvíjíte specifické technologie. Zajímavé je však to, že v roli jedné rasy nikdy nemůžete vymyslet všechno - zhruba 50% technologií vám zůstane skryto a to náhodně, bez ohledu na to, kterou rasu si zvolíte (existují ovšem i jiné cesty jak se k nim dostat - výměna, špionáž a ukořistění technologie ve vítězném boji s vyspělejším sousedem). Protože jsou si však různé technologie zhruba ekvivalentní, nebo se přinejmenším vzájemně dobře zastupují, vůbec to nevadí - právě naopak. Řekněme například, že zdrovna nebudete moci vyvinout částicové zbraně. Dobrá, tak tedy místo toho vyvinete zbraně energetické, paprskové, nebo třeba nějaký zajímavý typ řízených střel. Bez zajímavosti jistě není ani to, že zde nemáte žádné pevně dané jednotky - na základě rozličných technologií, které ovládnete si jednotlivá plavidla můžete zkonstruovat sami, podle toho jak vám to bude vyhovovat... a to samé pochopitelně dělají i vaši soupeři. V Master of Orionu zkrátka nikdy nic není tak úplně stejné - v jednotlivých hrách se mění rozmístnění hvězd, vaše pozice v galaxii, vaši nepřátelé i technologie které můžete vyvinout. Jednu hru si to tak rozdáváte hlavně s šedou eminencí v pozadí - lstivými Darloky, druhou na vás zas tvrdě tlačí "nelidsky odolní" Silikoidi, kteří vám minule nedělaly sebemenší potíže. Jednu hru rozséváte mezi svými soupeři zkázu záplavou řízených střel, aby jste příště byli postaveni do situace, ve které vám vaše minulá taktika nebude nic platná, prostě proto, že jste buď dobré rakety vyvinout nemohly, nebo zas proto, že vaši soupeři objevily vyspělé protiraketové systémy. A když už vás to začne "nudit", prostě zvolíte jinou rasu a objevujete zas její specifické schopnosti a zkoušíte to celé úplně jinak. Myslím tedy, že už asi tušíte, proč tu o Master of Orionu mluvím - je to hra v jejíž jednotlivých partiích nic není stejné a tak ji můžete hrát v podstatě stále dokola. Člověk který tento jednoduchý variabilní systém vymyslel musel být bezesporu génius (aby ne - říká vám něco jméno Sid Merier?). Z počátku mě kupříkladu zlobilo, že jednotlivé rasy mají dost nevyvážené podmínky - některé jsou zkrátka přirozeně silnější než jiné. Pak mi ovšem došlo jaká je to úžasná výhoda - zdá se vám hra se Silikoidy na střední obtížnost příliš snadná a na těžkou nezvladatelná? Zvolte si místo Silikoidů třeba Alkariány... A tak má Master of Orion mimo jiných kladů i prakticky neomezený počet obtížností... 
 Neskutečně podařené je ovšem také ovládací rozhraní, které je zároveň překvapivě jednoduché, příjemné i propracované - byť se to může zdát nemožné, lehce jej pochopíte, snadno jej použijete a přesto vám nabídne obsáhlé možnosti. Velké strategické a ekonomické principy zde přirozeně vyplouvají na povrch, aniž by se ztrácely v komplykovaných nastaveních, volbách a neustálé nutnosti stále něco hlídat. Většinu parametrů tu lze regulovat zcela plynule, od maxima do minima, jedno na úkor druhého, ve stylu něco za něco. To mimo jiné znamená, že lze poměrně snadno spravovat i velké vesmírné říše, táhnoucí se přes půl galaxie (se Silikoidy ve velké galaxii nezřídkakdy obsadíte i přes 50 hvězdných systémů). Nejvýznamnější výjmkou z tohoto principu je konstrukce vesmírných plavidel, která sestává přímo z montáže jednotlivých částí výstroje (zbraně, motory, štíty, počítače) kterou jste vyvinuly do standartizovaných trupů. Je tedy přecejen o něco složitější (stále ji ovšem není problém pochopit), ale na druhou stranu také mnohem zábavnější a opravdu si s ní ve hře hodně vyhrajete. Chytře je zpracován i Help - zatímco v legendární Civilizaci byla k dispozici rozsáhlá Civilopedia, ve které bylo nutné tu a tam listovat, zde nic takového není potřeba prostě proto, že každá rada je vám k dispozici tehdy a tam, kde a kdy je to potřeba a vše důležité můžete okamžitě sledovat - nic dalšího už vlastně ani vědět nemusíte. Hra tedy funguje na překvapivě jednoduchých principech a disponuje srozumitelným a intuitivním ovládáním, ale její hloubka, atmosféra a různorodost jsou přesto obdivuhodné. Opravdu si nevzpomínám na jinou strategickou hru, s podobnými kvalitami. Dnes sice existuje i druhý a třetí díl této hry, stejně jako celá plejáda jim podobných her, které jimi byli inspirovány, ale žádný z těchto titulů se podle mého názoru MOO 1 nevyrovná ve vyvážení propracovanosti, variabilitě a jednoduchosti - v MOO2 se kupříkladu hráč spíše ztrácí, hra se mu postupně vymiká z rukou, nebo se mění v pedanstkou otročinu a zábava pomalu, ale jistě mizí... Hra je programována pro MS-Dos, spolehlivě však funguje pod Win98 (bez zvuku). |