Deus Ex

O hře Deus Ex jsem toho svého času hodně slyšel a četl. A rozhodně nic špatného. Proto jsem tedy neodolal, když jsem se s ní setkal ve formě Budgetového titulu za pár stovek u březnového Game4U (rok 2003). Hru kterou má na svědomí autor Ultimy Unterworld II a System Shocka by prostě bylo hříchem nevyzkoušet... Na první pohled Deus Ex skutečně vypadá jako běžná 3D First-person akce, což by snad mohlo většinu příznivců Elite okamžitě přesvědčit o tom, že nejde o nic až tak zajímavého - zkrátka další z nekonečné řady tuctových, bezduchých stříleček. Ovšem pokud se na něj dobře podíváte, asi vás brzy napadne, jestli nejde o cosi víc... a ono samozdřejmě jde. V čem je tedy rozdíl mezi touto a jinými FP hrami? Jednoduše řečeno, rozdíl je zhruba tak asi v tom, že tato hra vám opravdu dáva onu herní svobodu, kterou nám ty nejlepší tituly z tohoto žánru už po léta jen slibují... nebo jinak: je to taková Elite ve First-person provedení.

Ve většině podobných her samozdřejmě určitou herní svobodu máte. Ovšem ve skutečnosti vás vždy její autoři více, či méně nápadně nutí hrát ji určitým způsobem, tak jak se jim to hodí. V lepším případě si například můžete zcela svobodně vybrat, zda hlídku u kulometu zastřelíte odstřelovací puškou, vyhodíte ji do povětří granátem, smetete palbou automatických zbraní, nebo se k ní připlížíte a potichu ji podříznete krk. Nakonec ale vždycky skončíte u toho, že ústřední problém každé úrovně či lokace lze vyřešit vlastně jen jedním možným způsobem, případně jen tak lehce kombinovat. V extrémním případě se dokonce pohybujete v jakémsi koridoru, ohraničeném zpravidla terénní nerovností, plotem, nebo zatarasenými křižovatkami, z něhož prostě nemůžete uhnout a zbývá vám jediné - jít tupě vpřed. Deus Ex je v tomto ohledu jiný. Lepší. Skutečně jej můžete projít víceméně svobodně, zvolit si cestu po níž chcete kráčet. Je to jakýsi "špionážně-akční-RPG-cyber-triller", v němž je sice vaše cesta dána herním příběhem, ale to vůbec nevadí, protože ten je opravdu vydařený a navíc jde o opravdovou a nefalšovanou RPG - opravdu jí můžete kráčet v roli jíž si vyberete, postupovat příběhem v kůži postavy kterou sami vytváříte. Příběh a okolní svět tak sice zústávají s každou hrou víceméně stále stejné, ale to co se může zásadně měnit je vaše postava a její způsoby jakými se v okolním světě pohybuje. A tady máte opravdu na výběr: hrou můžete proplouvat jako "fikaný hacker", tichý infiltrátor, špión, nebo "pliživý diverzant". Ale také se tu můžete vžít do role "neomylného odstrelovače", "zběsilého střelce", "úkladného podřezávače krků", nebo... zkrátka se můžete stát víceméně kýmkoliv. Každý si tu může zkusit bezpočet způsobů jak řešit "každodenní problémy muže v černém" a všechny do určité míry fungují. V závislosti na konkrétní situaci je tu sice vždy určitá nejlepší volba, ovšem zkusit a uspět lze prakticky se vším. Ale místo dlouhých opisů raději uvedu konkrétní příklad: řekněme, že máte třeba vyšetřit podivné aktivity v určitém objektu. První překážku pro vás představují (například) obyčejné vstupní dveře. Ty lze samozdřejmě odemknout, ale také vypáčit, rozstřílet, vyhodit do povětří, nebo otevřít počítačovým terminálem na dálku. Také je ale možné před nimi vyvolat poplach a proplížit se kolem strážného, který se půjde podívat, co že se to vlastně děje, podobnou metodou se prostřílet, nebo prosekat. Ale proč se na nějaké hloupé dveře rovnou nevykašlat, úplně se jim vyhnout a vzít to oknem, cestou přes kanalizaci, tajné chodby, nebo prostě přelézt plot, vylézt do prvního patra po požárním žebříku, či přeběhnout přes okolní strechy? No a když to charakter mise a daná situace přímo nevylučuje, můžete prostě ke dveřím samozdřejmě i přijít, zaklepat a "prorazit si cestu" nějakým důvěryhodným tvrzením - okecat to. V DE je možné skoro všechno, lépe řečeno všechno, co si dokážete vymyslet. Samozdřejmě, že vždycky nejde udělat všechno tohle najednou, ale "většinou jde většina" - nikdy neexistuje jen jediná cesta kterou by jste se mohly vydat, vždy tu je bezpočet způsobů jak problémy řešit, jak se k nim postavit. Variabilitu řešení vlastně plně doceníte až při opakovaném hraní, kdy budete pravidelně zjišťovat spoustu nových věcí a možností. S avizovanou různorodostí například novějšího Splinter Cellu se to opravdu srovnávat nedá. Ani příběh DE, děj hry, přitom není tak liniový, jak by se snad z předcházejícího popisu mohlo zdát - stále sice sledujete základní dějovou linii, ale v různých klíčových okamžicích se od ní můžete můžete na čas odchýlit směrem k jedné z možných variant. Mimoto, i hra samotná má tři různé konce. Při zachování silného herního příběhu to snad ani lépe udělat nešlo... Celý okolní svět je navíc ještě neobvykle dobře zpracován. Nemyslím tím jen graficky, ač je tedy grafika poplatná době vzniku - 21. století je přecejen už jednadvacáté století a tak se už je nač koukat (řekl bych, že z této stránky bude i dnes mnohde problém spíš ve výkonu hardwaru, než "staré grafice s mizernými detaily"). Hlavní je ale interaktivita prostředí. Nebo-li nevědecky řečeno: prakticky všechny dveře tu lze otevřít, ale také vypáčit, vyrazit, nebo vyhodit do povětří. Předměty je možné přenášet, rozbíjet a jinak specificky využívat (např. hasící přístroje, bedny s trhavinou, barely s hořlavinou, či plynem). Osvětlení je možné zapínat a vypínat, počítačové terminály a bankomaty hákovat, nebo využívat prostřednictvím ukořistěných kódů. Bezpečnostní kamery lze ničit, dálkově vypínat, manuálně vyřazovat z činnosti, nebo využívat k vlastnímu pozorování. Na různých možných i nemožných místech se povalují předměty běžné potřeby, jsou tu schované zbraně i zastrčené klíče a zápisky různých osob. Můžete si tu přečíst noviny popisující aktuální dění v té které fázy hry, šmírovat myšlenky ostatních prostřednictvím jejich korespondence, oblíbených knih. Setkáte se tu i s krysami, kočkami, psy i holuby (lze je sestřelit v letu). Zkrátka se světem DE si někdo opravdu vyhrál a jeho celkový dojem skutečný svět vážně moc připomíná, nikoliv snad nějakou fotorealistickou grafikou, ale možnostmi, funkčností a souvislostmi. Opravdu tak často zapomenete, že hrajete jen hru. Nemálo k tomu jistě přispívá i výtečně propracované ovládací rozhraní v němž zaujme především promyšlený inventář a automatické výpisky důležitých informací z rozhovorů. Zaujme vás jistě i detailně ztvárněný fyzikální systém světa DE, ve kterém narážíte na dovedné propojení pohybu, střelby a zdravotního stavu - se zraněnou nohou se belháte, nebo dokonce jen plazíte, zraněné ruce vás omezují ve střelbě, nošení těžkých břemen. Rychlé přenášení záměrné a pohyb dočasně snižují přesnost střelby a zvyšují rozptyl. Samozdřejmostí je, že na nejvyšší ("reálnou") obtížnost s jedinou dobře umístněnou ranou do hlavy končíte, stejně jako to, že zranění soupeři mohou po chvíly vykrvácet k smrti, nebo třeba že omamné, zneschopňující a uspávací prostředky nepůsobí okamžitě, ale mají jistou "inkubační dobu". Tím se už ale dostáváme k výběru a škále zbraní, která je opravdu různorodá ani snad ne co do typů jako spíš co se druhů týče (narazíte na nože, obušky, elektrické paralyzery, slzné spreje, kuše, pistole, pušky, brokovnice, několik druhů granatů, granátomet, raketomet, plamenomet i "plasmomet"). Všechny zbraně jsou navíc velmi kvalitně ztvárněny (excelentní je například odstřelovací puška - hledáček se vám chvěje jako v reálu, po výstřelu následuje realistický zpětný ráz a zdvih ústí) a většinu z nich lze rozsáhle modifikovat (na různé typy je možné přidat optický a laserový zameřovač, tlumič, kompenzátor zdvihu, rozšířit zásobník, zvětsit účinný dostřel, přesnost, zrychlit prebíjení). No a samotný příběh? Klasický Cyberpunk - je rok 2052, svět je ovladán uzavřenou skupinou mocných. Začínají se užívat nanotechnické implantáty, rostou rozdíly v životní úrovni obyvatel, šíří se chudoba, epidemie, lidé umírají. Rodí se rozličná "osvobozenecká" hnutí, zločinecké organizace prosperují lépe než za stara a vy, tajný agent J.C.Denton shodou okolností stojíte na té "špatné" straně. Pomalu však rozplétáte klubko konspirace, zjištujete, že nic není takové jak se zdá. A pak už to nabírá rychlý spád - nakonec po vás jdou snad všichni. Ocitáte se skutečně na prvním místě žebříčků popularity - ve vysílání televize, na internetu i v katalogu nejhledanšjších zločinců světa. Své spojence si hledáte na pomezí ilegality a věřit tu nemůžete nikomu - v případě, že vašimi "kamarády" jsou převážně uprchlíci, zločinci a teroristé, by to opravdu nebylo dvakrát rozumné. To tedy byli klady. Hra má ale bohužel i své slabé stránky. Ba co víc, je jich docela dost a co je obzvláště smutné, zdá se, jakoby postupem doby chyb přibívalo, ty staré se zviditelňovaly a nové objevovaly. Jako by hra postupem doby ztrácela vše, čím vás zprvu chytla a měnila se v běžnou, tuctovou střílečku. Opravdu smutné. První mise jsou skutečně skvělé a opravdu nemají konkurenci. Nejprve odhalujete základní zákonitosti hry, necháváte se unést reálným zpracováním i rozsáhlými možnostmi. Objevujete účinek jednotlivých zbraní, efekt dovedností, využití předmětů a nástrojů. Zjišťujete, že spoustu věcí které jste před tím dělaly tak, lze udělat i několika jinými, neméně zajímavými způsoby. No a když se v tom trochu zorientujete, přicházejí zas augumetace - nanotechniccké implantáty, jimiž můžete rozvíjet speciální schopnosti, opět vybírané podle vašeho vlastního vkusu. Ty dále zvětšují vaše možnosti, posouvají je daleko za hranice běžného lidského agenta. A pak se pro změnu děj hry značně zrychluje, atmosféra sílý a prostředí mění - prcháte před svou mateřskou UNATCO (United Nations Anti-Terorist Coalition), opouštíte starý známý svět tajných služeb a hledáte spojence na pomezí ilegality. Ale pak... Asi právě někdy v tomto okamžiku začíná hra poněkud "slábnout" - všimnete si jaksi podivné AI vašich soupeřů, kterou jste dosud nevnímaly, zprvu nápaditá řešení se vám okoukají ("vlezu tam kanálem, prostřílím se dveřma, vezmu po střeše, nebo ventilací jako minule?"), vylepšené zbraně zcela ztratí své reálné parametry (zpětný ráz, třas ruky, rychlost stabilizace při míření), jednotlivé vypracované dovednosti a augumentace začínou mít zcela dominantní vliv - bez jejich dovedného využití se nechytnete, ale s nimi už je to zas víceméně zaběhlá rutina... Závěr je tedy v případě DE obvzláště smutný - z počátku vás doslova pohltí - většina jeho hráčů to popisuje velmi podobně: sednete si k němu a nevstanete dokud vaše tělo nezačne hlasitě úpět (a méně hlasitě smrdět) a i potom se jen opláchnete, na pár hodinek vyspíte, rychle do sebe něco hodíte a jedete dál - DE je opravdu až nebezpečně návykový!! Pak se ale začne objevovat poměrně dost chyb. Některé jste zkrátka zprvu přehlédly, ale jiné se objeví nečekaně, nepatřičně a z ničeho nic - v prvních fázích hry tam prostě nebyli a najednou tu jsou. Klesá například učinnost starých známých zbraní bez nevypracovaných skills, novější zbraně už nemají nic z reálného zpracování (SMG), nebo kazí obecné vyvážení hry (Dragon´s sword) a i samotné úpravné kity zbraní devastují jejich realističnost (nacpěte na sniperku kompenzátor jaký chcete, ale zpětný ráz a zdvih zcela neodstraníte - ne tak v DE). Některé pozdější lokace mimoto nejsou dostatečně osetřené, a jiné zas oproti prvním misím působí víceméně liniově. Čily: ze začátku velmi pěkné, asi opravdu ta nejlepší FP hra, kterou jsem kdy hrál, ale poté se to začne nenapravitelně mrvit. Na druhou stranu si toho človek asi nevšimne dřív, než po nějakých 60 hodinách čistého herního času (což v mém případě min. 2-6x převyšuje průměrný čas který strávím u většiny "lepších" novějších her). Suma sumárum, je DE jistě dobrou hrou, ale vzhledem k několika křiklavým nedostatkům které se ve hře časem objeví jde celkově spíš jen o příslib do budoucna, ukázku toho, že nové technologie a výkon hardwaru nemusí být nepřátely nápaditosti, herní svobody a propracovanosti, jak se mnohdy bohužel zdá. Herní legenda formátu Elite to zdřejmě není, ale nabízí se tu zajímavé srovnání s Frontierem, coby zvěstovatele budoucích možností. Koneckonců ani nástupce Deus Ex: Invisible War nevypadá špatně... Každopádně pokud si náhodou neumíte představit jak by mohla vypadat třeba taková First-person část Elite IV. o které se tu a tam spekuluje, myslím, že by právě Deus Ex mohl být zajímavou ukázkou... Stránku s bližší popisem Deus Ex, linkem na hratelné demo (první tři mise - to nejlepší), obrázky a informacemi o Deus Ex: Invisible War naleznete zde.