The Elder Scrolls: Arena

Arena je prvním dílem z série The Elder Scrolls, do níž patří i pozdější Dagerfall a Morrowind. Jde o klasickou First Person RPG-fantasy - hru v hlavní roly odehrávající se ve fantasy světě, jíž hráč sleduje z pohledu první osoby. Stejně jako Deus Ex bychom i Arénu mohly považovan za jakousi "Elite na zemi", v roli člověka... nebo spíš o jeden z prvních vážnějších pokusů o něco takového. S původní Elite ji mimo velké svobody spojuje i způsob generování herního světa a nalezneme zde i pár spojitostí s Frontierem, konkrétně jeho úkolovou částí. V roce 2004, u příležitosti desetiletého výročí vzniku série TES Bethesda Softworks Arénu vypustila do světa jako freeware a tak je právě načase si o ní něco povědět...

Nosný příběh Arény je podle mého názoru poněkud nudný, ohraný a nezáživný (najít kusy nějaké magické hole, či co). Většina lidí na něj pravděpodobně hodně rychle zapomene, ale to ostatně vůbec nevadí, protože pro "skutečné hraní" je naprosto nedůležitý. Stejně jako v Elite si totiž i v Aréně můžete dělat co se vám zlíbí - místo kosmické lodi tu sice máte člověka, místo nekonečného vesmíru jednu velkou, rozlehlou říši, ale ani tady vás nikdo nenutí někam jít, nebo něco udělat a místa je tu dost. Vaše volnost pohybu není ani v nejmenším omezena dějem, ale jen samotnými herními možnostmi Arény, které jsou - jak si brzy ukážeme - pěkně rozsáhlé... Klíčem úspěchu Arény je spojení propracovaného RPG systému a neméně propracovaného herního světa. Svět Arény se skládá z devíti provincií a centrálního imperiálního okresu. Zajímavé na něm je především to, že si po něm můžete podle libosti pochodovat křížem krážem, metr po metru - obsahuje údajně přes 400 měst a městeček a má rozlohu přes 120 miliónů čtverečních kilometrů. Nejen že můžete svobodně cestovat po venkově a vejít do každého z měst, ale můžete vejít i do každé z budov na kterou na své cestě narazíte, ať už je veřejnosti přístupná, nebo se je do ní nejprve třeba nějak vlámat či "prokouzlit". Není bez zajímavosti, že stejně jako u Elite, či u Frontiera, i v Aréně podobná rozsáhlost světa vylučuje jeho přesné nadefinování v programu souborem pevných dat. Místo toho byla postavena tak, že celý svět se znovu a znovu generuje podle jednotného principu. Stejně jako jste se ve Frontieru na svých toulkách vesmírem setkávali s jinými loděmi a v přístavech mohly vylepšovat svou loď, nebo příjmat různé úkoly, i ve světě Arény se pohybují jiné postavy a ve městech můžete provádět spoustu zajímavých věcí. Je myslím poměrně zbytečné to nějak zvlášť popisovat - u kováře si je možné koupit nějakou tu zbroj nebo zbraň, v klášteře se nechat požehnat, vyléčit nemoc, otravu či zranění, v hospodě napít, najmout pokoj, nebo jen pokecat. Různé postavy vám mohou ukázat cestu k určitému orientačnímu bodu, podělit se s vámi o místní drby, nebo vám dohodit nějakou tu prácičku. Pokud jste zlý chlapci můžete je zabít, nebo okrást, stejně tak jako jiní zlý chlapci budou chtít zabít, okrást, nebo sežrat vás. Střídá se tu nejen den s nocí, ale i různá roční období, v obchodech platí otevírací doby, ve městech se slaví různé místní svátky a podobně. Celé to až nápadně připomíná jednu starou pecku z Amigy - Legend of Valour, ale tentokrát na daleko větším prostoru, nikoliv v jediném městě, ale v jediné rozsáhlé říši... Ani vývoj vašeho hrdiny a celá herní kariéra nebyli nijak odfláknuty. Jako u (skoro) každé hry tohoto žánru i v Aréně začínáte stvořením vlastní postavy. Zde si můžete vybrat z 18 různých povolání a 8 různých ras, přičemž každá rasa i každé povolání má pochopitelně určité specifické vlastnosti, výhody, nevýhody i speciální schopnosti. Ty zpočátku nejsou příliš vidět, ale jak se zlepšujete, jejich síla postupně roste a ony se začínají čím dál víc projevovat - bojovníci se mění ve stroje na zabíjení, nájemní zabijáci likvidují protivníky jediným úderem do týlu, zloději obírají kohokoliv o cokoliv a mágové si hrají s neviditelností, levitací a podobnými zajímavostmi. Zatímco hráči s kouzlením nadanými postavami si mohou vytvářet vlastní kouzla, ti bez kouzel se zas mohou realizovat v hromadění rozličné magické i nemagické výzbroje a výstroje, kradení pláštíků neviditelnosti, kouzelných hůlek, lektvarů a podobně. Vaši postavu lze skvěle vytrénovat i "oháknout" - navléci ji do mnoha částí brnění (přilba, prsní pancíř, chránič ramene, kalhoty, boty) několikera různých typů (kožené, kroužkové, plátové), vybavit ji štítem, jednoruční nebo dvouruční, kontaktní nebo střelnou zbraní, magickými amulety, talismany a prsteny. Vývoj postavy je zkrátka propracovaný natolik, že by se za něj nemusela stydět ani leckterá dnešní hra - a naopak: leckterá dnešní hra by se před Arénou klidně mohla červenat. Zhruba taková je tedy asi Aréna. Co o ní říci závěrem? Myslím že po přečtení předchozích řádků mi dáte zapravdu, že Aréna má s Elite společného víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Bohužel tu jsou i jisté souvislosti které by si klidně mohla odpustit. Ponechme stranou sice vcelku solidní, ale přecejen již letitou grafikou, která je dnes vpravdě předpotopní. Horší je, že hra byla napsána pro operační systém MS-Dos a počítač s procesorem 386, což stejně jako v případě klasického E2F a FFE znamená, že ji na soudobých počítačí místy bývá docela problém rozběhat. Popravdě se ovšem sluší říct, že ani v roce 1994 to nebyla žádná hračka a dnes už přinejmenším můžeme využít poslední, notně pospravovanou verzi 1.06. Osobně mám velmi dobré zkušenosti s její funkcí na operačním systému Windows 98 SE, kde mi dnes běhá lépe než kdysi pod Dosem, byť tedy bez zvuku. Těm kteří nebudou mít takové štěstí jako já, Bethesda Softworks doporučuje použít DOSBox. The Elder Scrolls: Arena si můžete stáhnou z naší sekce Download (oddíl Jiné hry). Další informace o této hře se můžete dozvědět na oficiálním diskusním fóru série TES.